Když jsem si přečetl výzvu Jiřího Kostečky k celonárodní diskuzi češtinářů, začala mi hlavou vrtat jedna otázka: Může nad položenými otázkami vůbec nějaká diskuze vzniknout? A brzy přibyly i další pochyby: Přineslo by přijetí Kostečkových návrhů zkvalitnění výuky nebo by toto zkvalitnění alespoň umožnilo? A nakonec se objevila otázka nejdůležitější: Jsou právě tyto problémy tím zásadním, co pálí všechny češtináře? Odpovídám na všechny otázky jednoznačně: Ne!

Vynasnažím se svou lakonickou odpověď trochu rozvinout. Kdybych se pokoušel vyvolat diskuzi já, zeptal bych se nejprve kolegů, co jim nejvíce vadí: Napište pět až deset věcí, které by se měly jednoznačně změnit, pokud jde o výuku českého jazyka a literatury. Z došlých odpovědí bych vybral ty nejčastější, které bych následně nabídl k diskuzi. To ovšem Jiří Kostečka neudělal. Naopak předložil zcela konkrétní návrh a hledá pro něj podporu mezi svými kolegy. Ti se zřejmě rozdělí na různě veliké tábory, které řeknou buď ano, nebo ne. Takový postup je ovšem promarněnou šancí, jak vyvolat skutečně plodnou a zajímavou diskuzi.

Mně osobně je úplně jedno, jestli bude stávající předmět rozdělen do dvou. Myslím si ale, že mnohem lepší je předměty integrovat, hledat mezipředmětové vztahy a spojovat je. Že by měla přibýt minimálně jedna hodina navíc? Možná ano, možná ne… ale proč k tomu nutit ředitele všech škol? Ať se sami rozhodnou, jak s hodinovou dotací daného předmětu naloží - vždyť už dnes mohou klidně hodinu češtiny přidat, rozdělit třídu, nebo vypsat volitelný seminář! Myslím si, že není rozumné náhle donutit všechny ředitele, aby si hledali nové češtináře, protože by jim někdo centrálně nařídil, že od září má tento předmět o čtvrtinu větší hodinovou dotaci. Vždyť by to znamenalo, že by skokem narostl počet češtinářů o čtvrtinu! Je vůbec tolik kvalifikovaných učitelů, kteří by chtěli učit? Nedošlo by k odlivu češtinářů ze základních škol na střední a následně k nedostatku kvalifikovaných pedagogů na základních školách? Jiří Kostečka by měl své návrhy více domýšlet… Poslední návrh se již stal Kostečkovým evergreenem. Začít vyučování literatuře teoretickým úvodem a dále pokračovat dosavadním způsobem literárně historickým. Návrh je to zajímavý, ale opět nevím, proč toto pojetí nutit všem. Mně by se třeba líbilo, aby se tento literárně teoretický úvod odehrál již v posledním ročníku ZŠ, ovšem spíše praktickým nácvikem. Proč by měli mít klíč k porozumění uměleckému textu výhradně středoškoláci? Nakonec je ovšem úplně jedno, jestli se studenti seznamují s literární teorií postupně během čtyř let nebo v úvodním jednoletém kurzu. Co mi ovšem jedno není - s čím se seznamují.

A tím se dostávám k problémům, které považuji za důležité já a o kterých by se mělo diskutovat spíše než o návrzích Kostečkových.

1) Na půdě Evropské unie vznikl stručný seznam Klíčových kompetencí pro evropskou vzdělanost (http://www.kritickemysleni.cz/texty/lekce/39kompet.htm). Myslím, že by se měli všichni češtináři vážně zamyslet nad jejich obsahem a navrhnout, jakým způsobem je uvést do praxe právě v jejich předmětu.

2) Dále si myslím, že bychom měli založit profesní komoru češtinářů, na jejíž půdě by se mohlo dále diskutovat o problémech zcela konkrétních i obecnějších.

3) Češtináři, začněme diskutovat napříč jednotlivými stupni! Zvláště o přijímacích zkouškách z češtiny, jejichž špatná kvalita a přemrštěné požadavky deptají učitele nižších stupňů škol, kteří mají za úkol připravit své žáky k přijetí na střední školy, případně i vysoké. (Navíc nás možná čeká i státní maturita…)

4) Diskutujme o kvalitě učebnic a dalších didaktických materiálů! Nebo jste s nimi zcela spokojeni?

Toto jsou hlavní problémy, které trápí mě. A možná, kdybych chtěl být populista, přidal bych ještě pátý:

5) Češtináři by měli mít vyšší hodinovou mzdu než učitelé jiných předmětů (výtvarná výchova, biologie atd.), protože musejí přivést k přijímacím zkouškám na stření školy většinu třídy, k maturitě z češtiny celou třídu a kromě různých prověrek musejí opravit stohy slohových prací…


SOUHLASÍM
© PhDr. Alena Smolejová

Vážený pane Sárkozi, četla jsem Váš příspěvek do diskuze o pojetí českého jazyka a lit. v posledních Učitelských novinách a nedá mi to, abych Vám alespoň takto nevyjádřila svoji podporu. Učím češtinu na střední škole a na učilišti již 20 let a za ty roky jsem zažila leccos. V pojetí předmětu, rozvržení látky, dotaci hodin apod. se toho ovšem mnoho nezměnilo. Nevidím žádnou zásadní změnu k lepšímu v tom, že se od sebe oddělí jazyková a literární složka, pokud se nezmění celkový přístup k předmětu. Stávající systém: autor, dílo, autor dílo...nahradí o to víc teorie literatury a učitelé budou mít dál pocit beznaděje nad mnohými písemnými pracemi svých žáků.
Tedy jinak, myslím si, že místo toho, aby se ČETLA LITERATURA, se BUDE dál ČÍST O LITERATUŘE, a že místo toho, aby žáci SAMI dokázali napsat něco, co má hlavu a patu, se budou zase jenom mechanicky memorovat názory druhých. O tom, že si mnohdy ani neumějí sami najít potřebné informace, ani nemluvě!
O tom, že by měla existovat nějaká profesní komora češtinářů, není sporu, to, že chybějí kvalitní učebnice, je evidentní, to, že studenti středních škol sepisují neustále něco do sešitů a mnohdy vůbec (!!!) neumějí pracovat s knihou, vidím všude kolem sebe.
Z přijímacích zkoušek je strašák a čeština patří mezi nejméně oblíbené předměty na školách. Co se na tomto faktu změní tím, že vzniknou předměty dva???
A mezipředmětové vztahy? Ty jen těžko mohu podpořit tím, že z jednoho předmětu udělám dva a navíc dám každý z těchto nových předmětů učit jinému kantorovi...