SVATOPLUK ČECH: KOST

Hrdá Kosti, tvrdá kosti,
jak se mocně zvedá
v lůně drsných skal a borů
plna síly, plna vzdoru
tvoje lebka šedá!

Do vysoka, do široka
v pýše strmíš chmurné,
nepoddajně na vše strany
nastavujíc tvrdé hrany
jako rohy vzpurné.

Co tvá síla střásla z týla
nepozvaných hostí!
Stálas jako skal tvých duby;
vždyť i pro Žižkovy zuby
bylas tvrdou kostí.

Hledím zdůli ustrnulý
na tvé čelo z kovu,
a jak vichr krajem hučí,
každá tvoje střílna zvučí
v mocném, burném slovu:

V časů mdlobu volám z hrobu
sílu, starou sílu;
srdce z kovu, lebky z žuly,
vzpjaté svornou tvrdou vůlí,
zove doba k dílu.

Vari, hladký mrave sladký,
citlivosti měkká!
Mužů třeba drsných, celých,
s dumou smělou v hrdých čelích,
s pevnou duší reka.

Jenom v síle dojdem cíle;
padnout-li však máme,
buďme cizí hrabivosti
aspoň tvrdou, pernou kostí,
o niž zub si zláme!

Pestré cesty po Čechách (1901)