O LIŠCĚ A O ČBÁNU

Liška jednú běhajíci,
jiesti sobě hledajíci,
uběže do jedněch pústek,
ano v nich jediný chrústek.
Vecě: "Pověz mi to, chrúste,
čie jsú toto chyšě pusté?"
On jiej tako otpovědě
řka: "Jázť sám nevědě;
teprv sem jedno přišel sěm,
nejmám nice činiti s tiem."
Liška počě sě točiti,
by mohla co uhoniti.
Točivši sě sěmo i tam
i uběže k pustým kamnám.
A když sě v niestěji vtoči,
inhed v kamnách čbána zoči.
Vecě: "Dobrý večer, čbáne!
Kak sě jmáš, mój milý pane?"
Čbán lišcě nice nevecě
a ona vzemši jej na plece
potěšči sě s ním ven z pústek.
Tu ji potka onen chrústek; vecě:
"Liška, co to neseš,
že nohami jedva pleteš?"
Ona vecě: "Nesu čbána,
mého milostného pána."
Zdáše sě jiej nésti těžek.
Vznesši jej na jeden břiežek
i pusti jej dolóv opak
řkúc: "Jázť tobě učini tak."
Vecě: "Pójdiž dolóv, čbáne.
Těžeks mi nésti, mój pane!"
Čbán sě dolóv s hory pokoti,
liška sě po něm běžiec upoti.
Vecě: "Čbáne, proč běžíš prudcě?
Přěsadíš mi skóro srdce."
A když čbán na rovni bieše,
viec sě kotiti nemožieše.
Vecě liška: "Kde jdeš, čbáne?
Zdalis ustal, milý pane?
Pakli nechceš se mnú jíti,
jáz chci tobě učiniti,
že pójdeš se mnú bezděky,
kdež sě nevrátíš na věky."

Přivázavši čbán k uocasu
vecě: "Jáz tě tam donesu,
budeš úpiti na své hoře
plavajě jako prosěd mořě."
A když přiběže k studnici,
běda lišcě hubenici!
Mnieše oklamajíc čbána,
naliť sě oblúdi sama.
Vecě: "Čbáne, ké sě modlíš.
Zléhos umysle, že tiem dlíš."
Ona nic nepomeškavši,
čbán k ocasu přivázavši,
vzleze vzhóru na ohlubnici
i pusti čbána v studnici.
Vecě: "Když sě nechceš modliti,
jáz tě musím utopiti."
Čbán počě svrchu plavati.
Počě liška naň volati
řkúc: "Čbáne, brzo viz o sobě,
jižť jest velmi zle o tobě.
Raz'uť, pokoř mi sě jedinú
a otpustímť vši tvú vinu."
Čbánu lzě mluviti nebieše,
nebo z hlíny slepen bieše.
Tehdy sě liška rozhněvavši
čbána u vodu vrazivši,
vecě: "Jižť sem dosti hověla tobě.
Cos uhonil, jměj to sobě."

Čbán sě počě zalévati,
vody sě veň nalévati,
lišky k sobě potáhati.
Liška sě počě ottáhati;
vecě liška: "Ne tak, čbáne,
jázť špíleji, milý pane!"
Tehdy čbán počě bobtati,
hlúbe sě pohřižěvati.
Liška počě vždy volati
řkúc: "Běda, co mi sě chce státi?"
Vecě: "Milý čbáne, otpusť mi to
a jáz tobě slibuji to,
žeť nechci tobě škoditi.
Rač mě, nebožku, živiti!"
Ona toho řéci netaže,
až ji čbán k sobě přitaže,
ona sě v studnici vrže,
inhed ji čbán na dno vtrže,
tu jiej neda viec vzniknúti,
musi bezděky utonúti.

Tak sě liška přěmúdřla,
svój život marně ztratila:
ot čbána z hlíny slepeného
zbyla liška života svého.

Hradecký rukopis (14. století)